Vzpomínky na Egypt 2.díl - Queen of Nil

19. ledna 2014 v 12:29 | Tereza Videnková |  Memories
Jízda autobusem z Hurgády byla v duchu mojí natěšenosti a štěstí, které jsem rozdávala všude okolo.

Seděly jsme až za zadními dveřmi autobusu, ale to mě neodradilo stále něčím obtěžovat naši slovenskou průvodkyni vepředu - kdykoli, když jen chvíli už neměla co říct do mikrofonu. Naštěstí jsme měli i přestávku a já mezi prvními vyskočila z autobusu, a tak měla paní průvodkyně chvíli klid. Počkala jsem na mamku s foťákem. Udělaly jsme si pár snímků s místními žebrajícími obyvateli, teď jsme ještě byly nadšené, ale nakonec se stali tito žebrající Egypťané denní součástí a někdy i dokonce dost nepříjemnou zkušeností. Těsně před odjezdem jsem ještě uviděla prvního egyptského velblouda. Všem jsme daly za krásné snímky bakšiš (něco jako úplatek, který se platí snad všem, dokonce i autobusákovi, že nás poveze).
Konečně jsme jeli kolem toku Nilu a viděli bující zeleň a palmy, všude kolem nás začaly být vidět zavlažovací kanály a políčka, bohužel taky odpadky. "Proč vlastně je tady takový nepořádek?" ptala jsem se průvodkyně. Odpověď byla jasná..."Je to jejich mentalita už od starověku. Kdysi měli jen organické odpadky, které se rychle rozložily a oni je házeli všude, na svá pole jako hnojivo a když to neshnilo, tak to vzaly velké záplavy, které byly periodicky každý rok až do stavby Asuánské přehrady, ke které teď jedeme...". Tato odpověď mě docela dostala na lopatky, ale to už jsme přijížděli do Asuánu - mimochodem i nejsušší místo v Africe. Je to paradox, když je zde tolik vody z Asuánské přehrady.
Když jsme konečně dorazily k naší lodi, nemohla jsem se na tu krásu vynadívat. Byla sice menší, nebyla tak honosná jako ty obrovské luxusní lodě kolem a dost už toho pamatovala, ale měla duši. Queen of Nil byl tedy velice vhodný název pro tuto loď, kterým se pyšnila. Pohupovala se v přístavu a my postupně, jeden za druhým, šli po úzkém mostku dovnitř. Tam nás už vítal Mohammed, široký pán v recepci s daleko snědší pletí, než měli ostatní Egypťané. Šli jsme se projít po lodi, ukázali nám střechu lodi s bazénkem, chodbu s pokoji, a taky nevynechali jídelnu, kde nás již vítali velice dobrým sladkým a vychlazeným ibiškovým čajem, který zde pijí úplně normálně. Tato dobrota se šikla, bylo už totiž docela dost horko.
Po vybalení věcí a krátkém rozkoukání jsme dali "Ahoj" Mohammedovi, který se usmíval svým širokým bílým úsměvem a nasedli znovu do autobusu, který nás zavezl k přístavu, kde kotvily malé loďky převážející turisty na ostrůvek se starověkým chrámem - Philae. Hlučné motorové loďky nás vysadily u vstupu, kde kvetl ibišek. S roztřepanými koleny jsem vešla do areálu. Přede mnou stál chrám, před kterým jsem se cítila absolutně mrňavá. Hieroglyfy, okolo všude Nil, válečné reliéfy a nádherné sloupy se zakončením lotus i papyrus mě okouzlily. Teplý vzduch - nádech, výdech... konečně to nevidím pouze v knížkách a zažívám to na vlastní kůži. Bohužel nikde není všecko dokonalé a tak i tady se něco našlo. Hodně reliéfů bylo zničeno křesťany. Avšak pocit štěstí byl silnější. Když jsme to tam všecko prošmejdily, sedly jsme si s mamkou do stínu stromů, které tam jako poslední strážci tohoto chrámu pyšně stály a dělaly stín pro upocené návštěvníky.
Po nádherném prožitku prvního chrámu jsme nasedli opět do hlučných člunů. V přístavu na nás již čekal autobus. Bylo k večeru a my již jeli do naší útulné lodě. Zvedli jsme kotvy a pomalu se sunuli kupředu. V podvečer poslední pohledy na západ slunce a honem na kutě. Zvuk z motorů byl sice nesnesitelný, ale nakonec jsme usnuly jako dva špalky.
Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akrim Akrim | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 15:59 | Reagovat

Paráda, veľmi pútavé :) úplne chápem tvoje pocity, keď si to všetko konečne videla na vlastné oči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.