Vzpomínky na Egypt 3.díl - Jak jsme vyděsily Egypťany

26. ledna 2014 v 20:11 | Tereza Videnková |  Memories

Po první noci na lodi nás probudili lodním telefonem u manželské postele. Za účelem lepší viditelnosti v pokoji jsme rozdělaly závěsy u lodního okna. Bylo ještě šero a zrovna vycházelo slunce, které bylo vidět z okna naší kajuty. Pomalu se dostávalo nad palmy.

Začínalo rozsvěcovat nádherně čistou a modrou hladinu Nilu. Ano všichni mluví, jak je Nil odporný a špinavý, ale Na Asuánské přehradě bylo vidět až na dno. Bylo skoro 6 hodin a my vycházely do horních pater lodi na snídani. Opět mě přilákaly jejich výborné pudingy. Citronový a čokoládovo-banánový. Sedli jsme si ke krásně prostíraným čtverhranným stolům do jídelny, kde byly dominantou sloupy. Připomínala mi tato místnost Titanic. Ano naše malá Queen of Nil byla jako náše vlastní zmenšená nejznámější loď všech dob. Přes noc jsme pluli po toku Nilu a tak jsme se brzy vzdálili od chrámu Philae a Asuánu.
Vysadili nás a už jsme zase nasedali všichni do autobusu, který nás zavezl před areál chrámu Kom Ombo, ležící na východním břehu Nilu asi 3,5 km od stejnojmenného města. Chrám z období Ptolemaiovců (332 př. n. l. - 30 n. l.). Je zasvěcen hned dvěma bohům - Sobekovi (podoba krokodýla) a Horovi (se sokolí hlavou). Viděli jsme zde starověkou studnu… Všichni jsme se kolem ní seřadili a koukali na tu velkou nádrž. O které nám průvodkyně vyprávěla, že sloužila jako "nilometr" - podle počtu zaplavených schůdků se prý určovala velikost záplav. Tento chrám byl zvláštní ještě jednou maličkostí… Viděla jsem zde své první mumie, sic zvířecí. Byli to dva krokodýli. Poprvé jsem se zde také setkala s hieroglyfy označující počet a čísla. Teda poprvé jsem si jich všimla a zaregistrovala je. Byla jsem unešená.
Když jsme se vymotali z areálu, naskákali jsme znovu do autobusu s naší Čedok průvodkyní a vyrazili na cestu do chrámu Edfu. Tento chrám je zasvěcen opět Horovi, bohovi se sokolí hlavou. Zastavili jsme na parkovišti před vstupem. Zde byla vyhrazená cesta pro příchod turistů, kolem které měli stánky neústupní Egypťané v dlouhých typických oděvech. Házeli na kolemjdoucí turisty šátky a zvali všemožnými způsoby do svých krámků. Mamce taky uvázali kolem krku šátek a tak jsme museli slíbit, že přijdeme cestou zpět.
V Chrámu jsem znovu s bušením srdce projížděla prsty reliéfy a hieroglyfy, které mě nepřestávaly omračovat svou dokonalostí a grafickým pojetím. Vyfotili jsme se též se sochou Hora, stály tu dvě a před vchodem jako strážci chrámu, který se ztratil v čase. Zde můžete zhlédnout pěknou ukázku, jak to tam vypadá… https://www.google.cz/maps/preview/@24.97782,32.8733498,-2a,30.9y,76.93h,95.99t,355.54r/data=!3m5!1e4!3m3!1s15334169668009888875!2e3!3e9?hl=cs
Chvíli před tím, než jsme vyšli všichni z areálu chrámu, mamka mi řekla, ať se na ty dotěrné obchodníky nedívám, že ten šátek schovala, a že nás určitě přehlédnou. Avšak když jsme vyšly, opak byl pravdou, a tak jsme musely nechtěně vlézt do malých obchůdko-stánků s upomínkovými předměty a zajímavými egyptskými výrobky. Byly zde kamenné pyramidy, destičky s hieroglyfy, kreslené papyrusy a spousta dalších cetek a zajímavých uměleckých děl. Mamka si po chvíli řekla, že chce bílo-modrý ubrus s egyptským motivem a tak začali s obchodníkem smlouvat o ceně. Když se dohodli, a mamka mu dala vysokou bankovku, začal jí mladý Egypťan vydávat. V pozadí této scény seděl starý Egypťan v houpacím křesle a pozoroval obchod. Vtom však mamka vytrhla bankovky Egypťanovi z ruky a napočítala jiný výdavek, než měl smlouvající vedoucí krámku v plánu. Zpozorněla jsem. Smlouvajícímu se začala třást ruka. Dědeček Egypťan se přestal houpat. Vykulil oči a pootevřel pusu. Mamka mi začala tvrdit, že se ji snažil okrást, a prý mu mám vysvětlit, že je to dobře až teď. Začala jsem ze sebe koktat anglicky, že teď je to správně. Syn obchodníka běžel pro jiného Egypťana, aby nám vysvětlil opak. A začal každý tvrdit něco jiného. V nejhorším to mamce došlo! Špatně si převedla naši měnu na egyptské libry! Začala vystrašenému prodavači vracet peníze, které mu vytrhla z ruk. Omluvily jsme se. Mamka si s ním potřásla rukou a šly jsme i s ubrusem do autobusu.
Vedle něj byl "zaparkovaný" kůň a dvě kozy, které jedly nasečenou trávu. Vylezly jsme do autobusu a pohodlně jsme se usadily a čekaly na odjezd. Ještě však přiběhly děti s těmi malovanými papyrusy a my si 3 koupily. Uhánějíc k Nilu, kde již na nás čekal náš "Titanic" jsme se pobaveně bavily o dnešním zážitku. Přijely jsme na loď, daly si oběd a strávily jsme krásný zbytek dne na palubě. Pozorovala jsem felúky, které s ladností pluly po klidné hladině Nilu.

"Kdokoli pil jednou vodu Nilu, touží spatřit opět řeku Nil. Jeho žízeň se neuhasí vodou nižádné jiné země." - Mika Waltari, Egypťan Sinuhet
Kreslila jsem si hieroglyfy, které jsem dnes viděla. Taky palmy s tím nádherným Nilem a samozřejmě loďky s bílým plachtovím, které připomínaly bílé obinadlo mumií. Když zapadlo slunce, dopluli jsme k Nilskému zdymadlu v Esně a pomalu jsme začali snižovat výšku. Zrovna začala mešita ohlašovat čas k modlitbě a tak stroj vedoucí a ostatní členové posádky rozbalili na dolní palubě své karimatky a začali se modlit směrem k Mekce, jak to dělají muslimové 5x denně. To už jsme ale byli na stejné úrovni, jako hladina, na kterou jsme měli vyplout. Vítal nás Luxor. Svítil nám na cestu. Připluli jsme, zakotvili a všichni jsme se vydali do svých kajut. Zítra nás čekal další náročný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám články "Vzpomínky na Egypt"?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.