Vzpomínky na Egypt 4.díl - Théby

28. ledna 2014 v 8:00 | Tereza Videnková |  Memories
Ráno opět přišlo moc brzo a nám znovu zvonil telefon u postele. Dnes nás čekal Luxor. Místo dávno zapomenutých Théb, neboli Vesetu. Sídlo hlavního města Nové říše starověkého Egypta. Vítalo nás "největší muzeum světa pod otevřeným nebem".


Jako první jsme vyrazili hned z rána do Údolí králů. Před příjezdem jsem si naivně a dětsky představovala údolí, kde jsou malé zdobené vchody na povrchu, které ústí do krásně zdobených hrobek. Samozřejmě krásně zdobené vchody se nekonaly. A proč asi… Hroby musí být naprosto skryty před nenechavými lupiči, kteří rabovali po celé tisíciletí. Ano, vykradači hrobů většinou vyloupili daný hrob hned po pohřbu zesnulého, a tak se zde pokaždé konala taková malá hra na "schovku". Bylo zde napůl kamenité a písčité údolí mezi "horami". A všude možně jste v tomto areálu nalézali vstupy do hrobů.
Základní vstupenka umožňuje zvolit si jen tři hrobky z daného seznamu. Já si však připlatila, abych mohla i do hrobu KV9 (Ramesse VI). Dlouhá chodba s nádhernými malovanými hieroglyfy a obrazy znázorňující život a smrt Ramesse. Ty barvy! Ty nádherně jasné barvy… Kartuše (hieroglyficky zaznačené jméno) označující posledního vlastníka posmrtného "paláce" na věčnost. A všude ty nádherné barvy v tom stísněném prostoru. A teď si představme ty nádherně nabarvené celé paláce, jak asi musely vypadat. Velkolepá představa. Před hrobkou již na mě čekala nedočkavá mamka, která pozorovala vrcholky kopců kolem údolí. Byla jsem lehce dojata a roztřesena po tomto nádherném zážitku v Údolí králů, ale to už jsme zase spěchaly k autobusu.
"Další zastávka bude v muzeu papyru…" začala průvodkyně mluvit do autobusového mikrofonu. Co je to tedy papyrus? Psací materiál, na který se psalo již cca. 3000 pnl. Vyrábí se propletením a slisováním stébla šáchoru papírodárného. Dojeli jsme na obyčejnou ulici, kde byl každý domeček stejný, jako ten druhý, jen jeden se pyšnil velkým nápisem. Označoval muzeum papyru. Vevnitř byla spousta krásně malovaných listů papyru, které se podobaly těm, co jsme si s mamkou koupily. Bylo tam toho uctivé množství, jen oči přecházely. Šikovný Egypťan nás "provedl" výrobou papyru a pak jsme už uháněli do Alabastrové dílny.
Alabastrovou dílnu poznáte tak, že zde najdete malé uřezané, či nepovedené kousky alabastru před vchodem. Pár jsem si jich taky nasbírala, jako levnou upomínku. Alabastr vlastně připomíná trochu mramor, je celkem světlý a dělají z něho různé upomínkové předměty pro turisty. Zde také oči přecházely. Na policích ležely hlavičky faraonů, alabastrové pyramidky a různá staroegyptská božstva, třeba kočky.

Vyšli jsme z dílny opět do horka egyptského dopoledne. Před dílnou stáli prodavači balených vod, tak jsme si pár litrů koupili. Musíme přeci dodržovat pitný režim a vodu z kohoutku pít nesmíme, aby nás nezastihla faraonova kletba (průjmová onemocnění). Stáli tu však i majitelé velbloudů a pro jistotu chtěli pár děvčat vyměnit za velbloudy.
Před polednem jsme vyrazili do posmrtného paláce Hatšepsut - Al-Deir Al-Bahari (Dér el Bahri). Nechvalně známou památku kde při "Luxorském masakru" v roce 1997 zde po teroristické palbě z hor zemřelo 62 lidí, většina z nich byli turisté. Po cestě jsme ještě stihli malý krabicový oběd s typickým pokrmem Egypťanů. Byla to nějaká masa (vypadající jako úhledná dlouhá "hovínka") (když jsme to jedly, docela jsme se s mamkou nasmály J ) v jejich typicky sladším pečivu. Abyste správně rozuměli, oni nemají slané pečivo jako my. Mají ho tak trochu nasládlé, je chuťově docela podobné vánočce, ale tvarem odpovídá houskám u nás. Ale zpět k chrámu… Nejdříve přicházíte dlouhou cestou od autobusu, kolem které můžete vidět zbytky starověkých kmenů stromů. Pak vycházíte chrámové veliké schody do vyšších pater, kde na vás shlíží sochy Hatšepsut s královským vousem. Také je zde plno reliéfů krav (bohyně Hathor) a zbytků nástěnných barev na hieroglyfech. Avšak tento chrám u mě brzy propadl v žebříčku toho nejlepšího, co jsem dnes viděla. Jelikož jsme ještě neměli ani z daleka vše za sebou.
Další na naší zastávce byly Memnonovy kolosy, které jakoby střežily skalní pohřebiště za nimi. Dvě dosti poničené sochy, vysoké jako 6ti patrový dům, znázorňující Amenhotepa III. už z dálky vítající pocestné a návštěvníky. Po tomto monumentu jsme již ujížděli autobusem k přístavu, kde na nás již měla čekat naše královna a s ní i večeře.
Když projíždíte Luxorem, nemůžete si nevšimnout všude přítomného bince. Potulující se psi, zahalení Arabové, pokuřující vodní dýmku u zdechliny osla, který je již nafouklý. I to je realita Egypta. Domky bez střech (kdo by to stavěl, stejně je vedro). Navíc je zde zvykem, že potomci si přistaví další patro domu nad rodiči. Proto skoro ze všech domů trčí základy na další úroveň.
V kotvišti naší "bárky" nás uvítal Ibis, který hlídkoval na kameni v strouze. Ibis je posvátný pták již ze starověkého Egypta, který je na mnoho vyobrazeních i s rostoucím papyrem. A hle! V tomto malém potůčku, na který se dívalo přes rozkvetlé květy ibišku (viz. Ibiškový čaj) stál ibis na kameni a kousek od něj rostl papyrus. Tomu se říká štěstí. Po zdokumentování této rarity jsme vyrazili na loď - čekala nás večeře. Po večeři chvíle klidu a pak? Pak vyrážíme na cestu zpět do centra Luxoru.
Nasvícený a rozzářený Luxorský chrám nás zval dovnitř. Před vstupem stála armáda/alej sfing, která hlídala cestu k chrámu. Bylo to zase a znova tak jiné, než když vše vidíte přes den. Se zatajeným dechem jsem pomalu šla kolem soch k hlavní bráně. Kde stojí obelisk. Pod obeliskem 4 opice podpírající obří jehlu. Kousek od jehly obří hlava sochy. U vchodu dvě sedící postavy a vstupujeme do hlavního nádvoří. Znovu začali svolávat na modlitbu do mešity. Překvápko! Mešita stojí na základech tohoto staroegyptského chrámu. Ještě dřív než archeologové vykopali Luxorský chrám, tak si zde postavili Arabové mešitu, která však po vykopávkách byla tak nějak postavena na zdech chrámu. Hold, chybička se občas vloudí.
Opět jsme odjížděli směr loď, která již stála ve velkém přístavu bokem k molu. Moc dlouho jsme se s mamkou ale na lodi neohřály. Chtěly jsme jít totiž koupit ibiškový čaj do města.
Když jsme vyšly, daly jsme jednomu chudému bílému koníkovi chleba z oběda a jeho pán nás nalákal, ať jedeme s ním. Chtěly jsme, ať nás zaveze do "suku" (obchod, tržnice), kde jsme chtěly koupit za pár drobných pravý ibiškový čaj. Mohamed to ale pochopil špatně a vezl nás k jeho známým do obchůdku. Jely jsme nočním Luxorem. Něco takového jste nezažili. Všude byl provoz jako, když se všichni vrací z práce. Všude jezdily bryčky s koňmi, různě vypadající vozidla s různými podivnostmi. Třeba takové auto bez světel, ale s obmotanými vánočními žárovičkami kolem dokola, které pěkně svítily. Všude na cestě někdo je. Všude se troubí, předjíždí, objíždí, ale nikde nebourá. Je to úctyhodné. "Muhamad" jak po něm volali místní lidé z ulice, nás vezl křivolakými uličkami a vyptával se, odkud jsme… Dokonce věděl, kde je ta naše malá republika a také říkal, že to ví, protože se kouká na televizi. Byl to milý snědý člověk, který se usmíval na mamku a říkal "your mum is beautiful". Další úkaz toho, jací zde jsou muži. Zastávají zde totiž pravidlo "žena musí dělat stín svému muži", a tak se mu mamka velice líbila. Dokonce jí na chvíli půjčil otěže a stará kobyla klapala, jak mamka udávala. Samozřejmě, že mamce Mohammed ukazoval směr. Já seděla vzadu a s malým strachem v očích pozorovala klikatící se ulice. Dokonce jsem viděla malé kluky s mačetami, kteří na nás mávali. To jsem už měla docela nahnáno. Naštěstí jsme brzy dorazili do "suku" bratra Mohammeda, který nám hned ochotně podával pití - dostaly jsme Fanty. Když jsme si prohlížely šátky, které jsme si vybraly a další předměty jako kamennou hlavu egyptské kočky, pyramidu, nebo perličkovou čepičku na orientální tance - došlo nám, že nemáme dost peněz. Měli jsme jen 80 egyptských liber na čaj. A teď po nás chtěli něco k 800 LE. Naštěstí jsme našly v peněžence ještě 100 LE a tak jsme to usmlouvaly na 180 LE. Egypťané rádi smlouvají, ale nikdy by nečekali, že je takhle ožebračíme… My taky ne. Nechali nám všecko a Mohamed nás rychle vyklidil z obchůdku, aby po nás ještě něco jeho bratr nehodil. Celou cestu bylo cítit ve vzduchu napjaté dusno. Nakonec jsme se domluvily na 40 LE za projížďku Luxorem. Mamka, ale už nic neměla v peněžence a tak jsem musela počkat u bryčky, než přinese z lodi peníze. Myslím, že tento Egypťan na nás také nezapomene…
Mezitím, co jsme nebyly na lodi, tak se naše loď překotvila za jinou loď a tak jsme museli přejít nejdříve recepci jiné luxusnější lodě. Další den byl za námi a poslední noc na lodi před námi…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám články "Vzpomínky na Egypt"?

Ano
Ne

Komentáře

1 adtocizkafudi adtocizkafudi | E-mail | 12. srpna 2018 v 8:24 | Reagovat

http:/// - .ankor <a href="http:///">.ankor</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.