Vzpomínky na Thajsko 1.díl - Cestou necestou

25. května 2014 v 18:38 | Tereza Videnková |  Memories
Je 21.1.2010 a mrzne až praští. Prcháme s mamkou do teplých krajin před krutou zimou (-15°C) v Česku - do THAJSKA. Poprvé se dostanu do Asie, moc se těším. Tentokrát dovolenou vybírala mamka a já moc nevím, co nás čeká, ale počítám s teplem, menšími šikmookými lidmi, mořem a buddhistickými chrámy. "Co nás asi čeká?" říkám si v duchu, když nás veze taťka pro mamčinu dávnou kamarádku, která jede s námi.

V autě panuje veselá nálada, vyjíždíme z Bohumína na Ostravské stanoviště autobusů, kde pro nás přijíždí vyhřátý autobus Čedoku. Odkládáme zimní bundy, rozloučení s taťkou... Poslední objetí a vyjíždíme směr Praha, Ruzyně (tehdy ještě né Václava Havla). Projíždíme zimní krajinou. "S čím se potkáme a jak moc jiné to vše bude?" ptám se sama sebe v duchu.
Na letiště jsem s mamkou dorazila celá nadšená, poprvé letíme z Prahy. Pasová kontrola, celní kontrola, odbavení zavazadel, bezpečnostní kontrola a už čekáme na letadlo. Čekání se zdá nekonečné, ale už vidíme, jak začínají připravovat naše letadlo. Jdeme tedy k gatu a nakračujeme si pomaličku na svá sedadla. Jelikož jsem viděla pár katastrofických scénářů, tak jsem věděla bezpečnostní pokyny už před zařazením se k okénku. Počítala jsem, kolik sedadel od nouzového východu jsme a zkontrolovala pas a sedadlo. Letadlo se pomalu plní.
A konečně! Letadlo se pohnulo v 18 hodin. Ale nic zajímavého, jen jsme začali odmrazovat klapky na křídlech, jelikož je všude hrozný mráz a kdyby byly zamrzlé, tak bychom mohli mít problémy. Odmrazování trvalo asi půl hodiny a už vylétáme. Koukáme na pomalu vzdalující se Prahu. V letadle nám servírují kus-kus. Po jídle jsem usnula a spala až do doby, kdy se začalo letadlo snášet k zemi na mezipřistání v Ománu.
Byla právě půlnoc a my museli vyklidit letadlo, jít se projít na hodinu po letišti. Ománské letiště bylo opravdu pěkné, jako z arabské pohádky. Dostali jsme každý kartičku s číslem, aby nás bylo na palubě letadla přesný počet, až se vrátíme, mamka to však nepochopila. Po celém letišti byly cítit těžké sladké arabské voňavky, které mě probraly z mého rozespání. Byli jsme se podívat po obchodech a hodina uběhla velmi rychle. Směřovali jsme tedy k gatu a měli jsme vracet lísky, avšak mamka ho nemohla najít a jelikož je to "ranařka", prorvala se přes kontrolu, a že chce do letadla, všichni sice koukali, ale nakonec to nějak prošlo, asi je to moc nesralo. Kdo ví. Nicméně lístek jsme našly až v Thajsku a máme ho stále doma.
Opět vzlétáme.
Po 12ti hodinách (dohromady) ve vzduchu jsme se konečně snesli na bangkokské letiště - 3.největší letiště na světě. Je právě 13 hodin thajského času. Vítají nás obrovské sochy božstev. A my si vyzvedáváme kufry a vyřizujeme formality. Když jsme vyšly z letiště ven, byl to pocit, jako když jste v létě zpocení, ale tohle byl ten pocit hned. Prostě jsme vyšly, cvak a už jsme byly mokré a nemohly jsme v tom vedru s mamkou dýchat. Bylo zataženo.
Nastoupili jsme do thajského autobusu, který byl dekorován velice typicky. Na stropech autobusů zde totiž mají různé 3D dekory - motýly, květiny...
Jeli jsme směr Pattaya, kde jsme měly strávit dalších 14. dní. Cestou jsme se poprvé setkali s budhistickými chrámy a muzeem ve tvaru tříhlavého slona. Taky jsme poprvé viděly s mamkou typické thajské taxíky - žlutozelené, nebo růžové (značky Toyota). V podvečer jsme již byli všichni ze zájezdu ubytováni v hotelu Loma ("Loma" = thajsky "delfín"), malém dvoupatrovém hotýlku, který však měl rodinné kouzlo a bylo zde velice útulně. Kolem hotelu rostly tropické rostliny a bylo to jako v oáze. Večer jsme šly brzy spát, cesta byla přeci jen náročná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.