Cesta a lidé, které jsem potkala + Telč 6.6.2014

8. června 2014 v 10:07 | Tereza Videnková |  Usafiri live
Včera ráno jsem se před 7 sebrala a jela do Ostravy na ÚAN, kde jsem nastoupila na autobus do Brna.

V autobuse jsem seděla s jednou milou paní, se kterou jsem se pak bavila až do Brna. V Brně jsme ale obě jen přestupovaly na autobus do Českých Budějovic. Tak jsme šly obě do restaurace, ona na pivo a já na kofolu, na kterou mě pak pozvala a zaplatila mi ji. Cesta do Štatlu a přestupová přestávka uběhla až moc rychle. Při nástupu do autobusu už jsme se rozloučily, měly jsme každá jiné místo. Seděla jsem v zadních řadách a doufala, že si přisedne třeba nějaký v poho kluk. Sedl si ke mě student "ajťák", který jel domů za rodiči. V autobuse jsme se zasmáli jedné paní, která chtěla spát a rušila ji obrazovka v autobuse, tak se ji 2x snažila zavřít, ale ona se po chvíli vždy otevřela. V Telči jsem se však rozloučila i s tímto novým kámošem a vydala jsem se do centra Telče.
Je to už několik let, co jsem byla naposledy v Telči, to jsem ještě byla na 1.stupni ZŠ, myslím, že tak 4.třída. Tehdy jsme zde s bráchou a Romčou prodávali batikovaná trička, tak jsem se tedy rozhodla si toto připomenout a podívat se sem. Cestu na náměstí jsem si už nepamatovala, ale díky nastudovaným mapám jsem věděla přesně, kam jdu. Na náměstí jsem došla a po pravé straně jsem měla "Telčský dům". Pamatuji si, že jsem do něj tehdy šla.
Prošla jsem náměstím a užívala si Selské baroko s renesančním zámkem. Ze zámecké brány byl slyšet zvuk houslí a tak jsem výbornému hráči na strunný nástroj dala pár drobných. Pak jsem si obešla zámek přes zahrady a prohodila pár slov s holčinou, co tu kreslila zámek (byla ze ZUŠ a měli rozchod). Taky jsem fotila malého vnuka s kachnou a na paní jsem si vzala kontakt, abych jí tyto fotografie mohla poslat.
Ale jelikož má hodina a půl pro Telč rychle ubíhala, musela jsem se již vrátit na nádraží, kde jsem nemile zjistila, že do Slavonic vlak jede jen o víkendech, že tento končí v Dačicích. Takže jsem musela volat bráchovi, aby pro mne přijel.
Ve Vlaku si ke mě přisedl starší pán a zeptal se na foťák. Nakonec mi vyprávěl, jak kdysi také fotil. Dokonce dělal i barevné fotky, ale nejvíc na dračku šlo porno. To prej mu mohli utrhnout ruce. I učitelé, dokonce mu prý zlepšovali známky. Tak si tak říkám, že bych měla přehodnotit, co fotím... :D
V Dačicích vystoupil celý vagón a školní výlet, takže jsem docela zapadla mezi ty děcka ze základky. Brácha pro mě přijel a už jsem se cítila, že jedu domů, do svého druhého domova.
Jsme tu, všude sálá dobrá nálada. Máme pečené kuře a indickou cibulovou polévku. Večer jsem si zašla na náměstí a tak po dědině. Pozdravila jsem sousedku, která mě uzřela z okna a pofotila rudé máky. Taky jsem procházela kolem dvou kluků v autě, kteří na mě zatoubili a řvali čau, takže mi to zvedlo ego a řekla jsem jim ahoj. Pak projížděli ještě kolem mě, tak jsme si mávali. :) Brácha večer stříhal stromy. Večer jsme se koukli na kousek filmu - usla jsem, byla jsem po tom týdnu ve škole vyčerpaná. A zavolala jsem si se svým milým. To je asi snad vše, co se stalo... Ale byl to zaímavý den, jen co je pravda. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.