My journey to Great Britain

8. července 2014 v 0:06 | Tereza Videnková |  Usafiri live
Omlouvám se, že tak pozdě, ale nebyl čas. Už jsem v Anglii (pozn.autora: Taky, že mi to dalo zabrat.), ale jsem tady již druhý den! Takže začnu o příhodách mé velké cesty.

Celý první týden prázdnin jsem se chystala na velkou cestu, která měla proběhnout 5.července. Taky, že proběhla... Vstávala jsem ve 4 hodiny, jelikož v 5:45 mi jel vlak z hlavního nádraží v Ostravě. 10 min. před odjezdem - Problém! "Mami, vím co jsem zapomněla! Adaptér na zásuvku!!!" A tak jme ještě na rychlo hledali adaptér, do kterého nešel zasunout kabel - další problém... Taťka tedy kombinačkami musel adaptér poupravit tak, aby se tam vlezl i velký kabel.
Je 4:50 a vyjíždíme směr Ostrava. Než jsme dojeli, objížděli jsme všemožné opravy cest a kanalizací, ale vlak jsme stihli. Když RegioJet přijel taťka mi pomohl s kufrem do vlaku a mamka se hrnula s náma... "písk, písk" zapískala průvodčí. Nestihli jsme se s našima pořádně rozloučit, jak rychle museli vlak opustit. S mamkou jsem si stihla dát jen pusu...
Když jsme se rozjeli a já domávala rodičům, požádala jsem kluka z regiojetu, aby mi pomohl s kufrem nad sedadlo. Měl co dělat sám, aby ho tam dostal :D . A s tím jsem se prosím pěkně tahala celou cestu...
V druhé stanici si ke mě přisedly 3 dámy s malým pejskem. Mluvily velice spisovně a trošku zastarale, ale bavily jsme se spolu.
V Praze mi opět mladík pomohl s kufrem a já už vysedala. A teď? Na Florenc! Jela jsem metrem, sice jsem měla pár incidentů kufr vs. schody, ale tím vás nebudu zatěžovat. Ale pozitivní bylo, že i zde se našli hodní lidé ... :) Na Florenci jsem si to cupitala na autobusové nádraží, kde jsem zjistila, že mi to jede až za hodinu a třičtvrtě. Než jsem se však vyškrábala do schodů čekárny regiojetu i s kufrem, už to byla hodina a 5 min. a tak jsem si odpočinula, dala teplou čokoládu a konečně snídani - mamka mi udělala kuřecí řízky ^_^ ...
Autobus přijel o čtvrt hodiny dřív a tak jsem se zase pomalu šourala s kufrem ze schodů... U autobusu student agency jsem ukázala těm jejim lidem svůj pas, číslo jízdenky... ALE další PROBLÉM! Tentokrát mi prý podle toho kluka ze student agency není 18 a tak potřebuju k pasu ještě plnou moc podepsanou od rodičů - no jo ale ti jsou daleko, a tak jsem si tento formulář vytiskla na pobočce student agency, vytiskla a vypsala sama - ano zfalšovala jsem i podpis, jinak by mě do autobusu nevzali a zůstala bych tady. Škoda jen, že toto byly nervy zbytečné, jelikož mladík se mýlil. K pasu totiž do zahraničí žádnou plnou moc, když nejste plnoletí nepotřebujete, nicméně to jsem zjistila až před hranicí Francie/Anglie. Jeli jsme přes Německo, Belgii, Francii... Kde jsme úspěšně prošli pasovou kontrolou v port Calais... Zde jsme čekali 2,5 hodiny na loď a tak jsem se seznámila s klukem z Mostu, který jel na kurz angličtiny do Londýna. Procestoval půlku světa a byla s ním docela sranda. Pak mi ještě vařil nějaký mladý Pražák čokoládu.
Úspěšně po 2,5 hodinovém čekání na další loď (jelikož nám ujela) jsme se i nalodili na velkou loď s názvem Pride of Canterbury. Cesta touto lodí trvala asi hodinu a třičtvrtě. Na lodi bylo vše - restaurace, herny vše! Takový náš "Titanic". A tak jsme opět vylodili s autobusem v Doveru v Anglii. "Vítejte ve Velké Británii" - hlásil operátor a mě konečně došlo, že budu měsíc pryč. Bílé skály v Doveru byl úžasné, byla jsem ráda za tu cestu, i když jsem byla absolutně vyšťavená.
Míjíme kamenné a cihlové anglické domky. Jsem v úžasu. Je to tu přesně takové, jaké jsem předpokládala - úžasné! :)Jen to počasí by mohlo být lepší - prší! Přijíždíme do Londýna, docela špinavý Londýn. Když jsme všichni vystoupili na Victorii v 7:30 o hodinu později, než jsme měli a ptám se konečně kam jít na vnitrostátní autobusy. Koupila jsem si lístek za 21 liber od National express a šla čekat na zastávku 6 do 8:30.
Chtěla jsem si zajít na záchod - další problém - měla jsem jen 20 liber a nikdo mi je nechtěl změnit, že to je moc velké a já potřebovala na záchod třicet těch malých :D - zatím nevím ty peníze, mám v tom zmatek, dnes to musím zjistit!
Na konec se jeden slitoval a šla jsem na záchod ! V 8:30 jsem nasedla do autobusu hned za řidiče, abych dobře viděla, projížděli jsme kolem památek v Londýně... Těším se, až tu budu na konci měsíce, ale myslím si, že se tu budu ztrácet, všecky domy jsou stejné a všecko je daleko větší než na obrázcích.
Řidič našeho autobusu byl velice zajímavý člověk, velice svérázný, rázný, ale hodný. Když jednu paní otravovala vosa, on zastavil na krajnici dálnice a vyhodil ji... V autobuse do Bristolu jsem usla a probudila se 65 mil před Bristolem - svítilo sluníčko všude byla pole s krávami, ovcemi a koňmi. První pohledy na Bristol a venkov kolem Bristolu byly velice hezké.
Do Bristolu jsem přijela na autobusové stanoviště, ale trochu jinam, než jsem předpokládala, takže jsem chtěla jít do informací - ty byly zavřené a já byla sama v Bristolu. Stopla jsem tedy na chodníku milou paní a ptala se, kudy dojdu na Queen sq. Byla velice milá a chápala, že musí mluvit zřetelně a pomalu na ospalou osobu a tak jsem šla na Queen sq. Kde jsem se zeptala shodou okolností dvou Čechů, kde najdu informace, koupila jsem si mapu, zeptala se, kde najdu zastávku svého autobusu a šla jsem. Na zastávce jsem moc nepochopila rozpis autobusů, protože zde je to znovu naprosto jinak než v ČR, takže jsem byla trochu zmatená, ale pomohli mi 3 velice hodní pánové a pomohli mi koupit lístek a domluvit s řidičem, že na mě mrkne, až budu vystupovat.
A tak jsem ho celou cestu hypnotizovala a myslela si, že na mě zapomněl - nezapomněl ! Mrknul na mě, že už je to má zastávka. Tak a teď jsem na zastávce, která je trochu dál a já mám těžký kufr a upadává mi ruka a občas taky kufr. Dvě anglické dámy mi pomohly najít správnou ulici a já se plahočím s kufrem do kopce a koukám po číslech domů. tak a tady začíná Wyatt Av. a hele, hned z kraje je můj dům číslo 27. Tak a teď mám udělat co? Zazvonit? Nezazvonit? Připravila jsem si pár vět pro uvítání a odhodlaně zazvonila na cizí dveře. Otevřela mi má HM (host mother) Jackie a za ní cupital Les (HF, host father). Když jsem ze sebe dostala větu o tom, jak se jmenuju a odkud jsem, hned jsem byla přijata s úsměvem a brali mě dovnitř. Chtěla jsem se sezout, ale to mi bylo vysvětleno, že oni se doma nezouvají - tuhle podivnost jsem předpokládala. Celou uřícenou mě pozvali do obývacího pokoje a nabídli limonádu, zeptali se, jak se mi cestovalo a pár dalších otázek a bylo mi též řečeno pár informací o čase, co zde budu studovat. Pak už mi ukázali můj nový pokoj, obývací pokoj, moji skříň, koupelnu a kuchyňku... Samozřejmě toto neobývám sama a tak má dnes dorazit má nová spolubydlící z Maďarska. Mám lepší postel, jelikož tu budu déle. :D To bylo docela potěšující po tom dni a půl na cestě. Pak jsem se už šla osprchovat a přijela mi má nová spolubydlící. jmenuje se Réka ("Reika"), ale máme jí říkat Kiki. Ten den jsme se koukali s mou novou rodinou na Wimbledon. Večer pak jsme ještě šly s Kiki na procházku ke kostelu v blízkosti našeho domu (na hřbitově vždy nad jedním hrobem začala hrát strašidelná opakující se hudba ze zmrzlinářského vozu) a do lesoparku, který byl opravdu pěkný. Vše zde má tajemnou, trochu strašidelnou atmosféru.
Večer jsme pojedli s celou rodinou HM, HF, HS (host sister) and with Kiki. Měli jsme typické jídlo na neděli v Anglické rodině. Z veškeré zeleniny trochu - vařené zelí, vařená mrkev, vařená brokolice, vařený květák - vše ale vařeno bez soli, takže docela ble a nakonec kus kuřecího a sekaná + brambory s omáčkou z oliv. Nechutnalo mi to nějak zvlášť, nejlepší jídlo, co jsem kdy jedla to nebylo, ale jelikož jsem měla hlad, až jsem šilhala, bylo to vynikající... Pak jsme se celá rodina dívali na anglickou televizi. V 8 hodin jsme se koukali na Já padouch 2 a já u televize usla, takže mě vzbudili a já šla po chvilce spát. A to je tak asi vše z těch dvou cestovatelských dní. Bylo toho hodně. Lidi zde jsou vážně úžasní! A Anglie je nádherná!
Člen rodiny na konec :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste v Anglii?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.