3tí den v Dillí

11. prosince 2014 v 16:59 | Tereza Videnková |  Usafiri live
Teprve třetí den od příjezdu a mě se to už zdá jako týden...V noci jsme měly problém s klimatizací, která nešla vypnout ani tlačítkem off, mamka to nakonec vyřešila v noci sama, jak už jsem spala - opět zašla na recepci.

Dnes vyrážíme na Aksharham temple. Vstaly jsme po 8.hodině a šly na snídani. Na snídani byly opět různé věci zvláštní chuti, třeba muffin nechutnal jako muffin, nebo donut s čokoládoou polevou, nechutnal, jak by měl. Dnes jsem si dala také omeletu, nebyla taková, jak dělám já doma, ale sníst se to dalo...
Po snídani jsme se sebraly a šly najít vhodný tuk-tuk na cestu k chrámu, kde na nás v 10:30 měla čekat Mehak u hlavní brány. Po několika marných pokusech najít vhodný tuk-tuk jsme ulovily staršího pána s tuk-tukem, byl velice příjemný a už jsme nasedaly a jely. Zastavovali jsme se i na benzině, kde jsme se "odfotografírovali" a natankovali a už jsme zase jeli směrem k Aksharhamu. Přijely jsme v 10:37, ale Mehak nikde.
Vešly jsme tedy dovnitř, ale tam Mehak také nebyla. Tak jsem šla zpět a snažila se od ochranky vyškemrat telefon, abychom se jí mohli dovolat, jelikož nám nejede signál ani na jednom mobilu. Nakonec hlídači sehnali telefon a já mohla zavolat, nicméně Mehak nebylo v tom hluku dobře rozumnět, takže jsem z toho moc chytrá nebyla. Čekaly jsme dál... v 11:00 přijíždí tuk-tuk a z něj vysedá Mehak, její kamarádka a kamarád. Jdou si úplně v klidu. Mamka byla trochu naštvaná. Hold mají čas, no.
Když jsme se ve zdraví shledali šli jsme dovnitř. Nejdřív nám prohlédli bágly a pak jsme museli vše - mobily, fotoaparáty, batohy a vše co jsme měli sebou, odevzdat do úschovny. Což mě naštvalo, protože z tak velkolepého místa chrámu Aksharham nemám ani jedinou fotku. U další kontroly mamku načapali, že měla pepřák v kapse. Naštěstí se s nimi dalo domluvit, že si ho vezme při odchodu.
Sice nemám fotky, ale alespoň vám to alespoň popíšu. Jedná se o hinduistický chrám, jeden z největších chrámových komplexů na světě :) najdete tu fontány - 10 trpaslíků, zahradu ve tvaru lotosového květu atd... Celý komplex je postaven z červeného pískovce a bílého mramoru. Nebyl zde použit ani beton, ani ocel. Je to vážně nádherně vše vytesané. Kolem chrámu se nachází lidové příběhy spjaté se slony a stvořením světa. Jsou to nádherné výjevy o tom, jak je u nich slon vážené zvíře a podílel se na Indické historii.
Po prohlídce jsme navštívili restauraci. Kde jsme měly pálivou vegetariánskou rýži, něco v krustě, ze kterého to všecko teklo, bylo to zalité jogurtem, vnitřek byl ostrý a bylo tam něco mezi marmeládou z chilli a sladkou marmeládou. Nicméně bylo to hnusné. Pak nám ještě Mehak přinesla zmrzlinu... S nudlema. Ano oni jí zmrzlinu s nudlema a ještě zákusek, který měl být sladký, ale pálil a byl nepopsatelně hnusný. Málem jsem se poblila. No ono to vlastně bylo hnusné všechno. Kromě milk-shaku-
Pak jsme zavítaly do suvenýrů, kde jsme koupily pohlednice a krém. U východu nám chlap kontroloval, jestli máme účtenky a dělal nám razítka, dost divné. Ale tak alespoň má práci. Zašly jsme pro pepřák a na záchod, vyzvedli jsme si věci z úschovny a šli. Kamarád Mehak se od nás následně odpojil a už jsme jely samy tuktukem, do starého města.
Ve starém městě jsme vybíraly s Mehak šaty na svatbu její sestřenice, či co to. Je hodně vybíravá a ačkoliv nám se líbily skoro všechny šaty, ona byla skoro proti všem, ale nakonec jsme po 2 hodinách cca vybraly.
Pak jsme zašly na jídlo - placky a pálivá omáčka z luštěnin. Bylo to dobré.
Nakonec jsme chtěly ještě vyměnit peníze, jelikož nám došly - mamka si koupila sárí a typické oblečení. Ale nevyměnily jsme si je, protože po nás chtěli pas a mamka, kvůli bezpečnosti, sebou nosí jen kopie pasů. Je to tu vážně na palici. Pak jsme už směřovaly k Red Fort, ale ještě předtím jsme zabrouzdaly do hinduistického chrámu, kde nám jako požehnání namalovali typickou tečku na čelo. Mamka dostala jako dar od bohů banán, který měla sníst a taky jsme dostaly kytičky - "smroďuchy".
Pokračovaly jsme k Red Fort. Kde jsme si ale nakonec lístky koupit nemohli, protože už zavírali a lístky už byli uzavřené. No nic. Jedeme domů. Sem se ještě vrátíme. Mehak nám domluvila tuk-tuk a jedeme. Řidič opět neví kam jede. Ale nakonec jsme se sem dostaly v klidu a pokoji. Už mám zase hlad, no nic. Budu čekat na snídani...
Dobrou noc


Akshardham temple

Staré Dillí

Mehak a šaty

to už lepší jídlo

Red Fort

S tuktukářem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Láká vás Indie?

Ano
Ne

Komentáře

1 GI GI | Web | 18. září 2017 v 17:17 | Reagovat

Aprica je městečkem, ležící v Lombardii západně od oblíbeného střediska Passo Tonale. Leží ve stejnojmenném průsmyku Passo d'Aprica a lyžování v tomto regionu se může chlubit dlouhou tradicí. První lanovka tu byla zprovozněna již roku 1942. V současné době Aprica i přes svoji relativně skromnou velikost, neboť nabízí jen 50 km sjezdovek a vzdálenost od dálnice dokonale symbolizuje italský způsob lyžování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.