Cesta do Chandigarhu

13. prosince 2014 v 5:23 | Tereza Videnková |  Usafiri live
Dnes jedeme do Chandigarhu. Zde bydlí rodiče od Mehak.


Vstáváme ve ¾ na 9 a spěcháme na snídani, jelikož se ještě musíme sbalit a jet k Mehak na 12. hodinu. Na snídani máme pečené brambory, omeletu, muffin, sýr, čokoládové lupínky v milkshaku, pak ještě pelášíme na recepci vyměnit konečně peníze. A jde se na balení zavazadel. Odjíždíme v 11 hodin, po zaplacení toho obřího účtu z hotelu a vyrážíme k Mehak hostel u její univerzity. Bereme první tuk-tuk, který věděl, kam chceme jet a jak se tam jede. Pomáhala nám nějaká kolemjdoucí paní, která málem seřvala toho tuk-tukáře, že má zapnout taxametr a neoškubávat nás domluvenou cenou.
Po cestě jsme zde v Indii poprvé viděly opice - seděly na univerzitních plotech a vybíraly si blešky. Kvůli dvěma jsme museli zastavovat, protože nám vběhly do cesty. Po malém hledání cesty jsme to v pořádku našli a zaplatily tuk-tukáři.
A už potkáváme Mehak, která se prý o nás bála. Navíc už bylo skoro půl jedné a my zde měly být ve 12. Nevadí. Necháváme některé věci v Dillí, loučíme se s lidmi v domě a nasedáme opět do tuk-tuku, který nás tentokrát veze na autobusové nádraží.
Na nádraží jsme musely projít kontrolou a bezpečnostním rámem, taky jsme musely dát zavazadla na pás přes detektor. Prošly jsme. Na nádraží se nás Mehak zeptala, jestli chceme jet tímto autobusem, jestli se nám zdá dobrý. My nechápavě přitakaly. Hold jsme si mohly vybrat, kterým autobusem pojedeme. Pak Mehak koupila lístky a nasedly jsme. Mamka si zašla na záchod Mehak pro pití. Pojedeme 5 hodin.
Ačkoliv to byl nejlepší autobus, který jsme si mohly vybrat, bylo to hrozné. Okna jsem se bála dotknout a byla jsem ráda, že přes něj, alespoň přes polovinu vidím. Sedadla byla děravá, všude špína. No jim to přijde jako super čupr. Já děkovala bohu, i za staré autobusy, které jezdí u nás. Mimochodem motor, když startovali, zněl, jako letadlový motor. Div jsme nevzlétli. Mimochodem nechápu předešlou kontrolu, když pak lidé nasedali i mimo označené stanoviště autobusů a různě i vysedali. Podle mě je s takovou kontrola absolutně k ničemu.
Za okny se nám ukazovaly nové pohledy. Viděly jsme slamy, Prasata koupající se v močálech u chudinských čtvrtích. A že jich bylo. Taky jsme viděly velblouda. Dokonce i slona, ale ten s námi šel po dálnici. Samozřejmě se svým vůdčím. Taky jsme viděly typické krávy s velkými rohy, i kozy a ovce. Viděly jsme jak si dělají lidé z trusu brikety na pálení a taky cihelnu. Viděly jsme toho za těch 5 hodin hodně. Dokonce i západ slunce s typicky rudým sluncem. Zastavovali jsme jednou na zastávce u fast foodu - mamka si dala rajčatovou polívku a já si zašla na záchod.
Konečně byl konec cesty a my všechny tři vystoupily. Přijel pro nás děda Mehak a její brácha. Bráchovi říkají Guru, ten mamce šáhl na nohy jako pozdrav a také ukázání podřazenosti, ale mamka si myslela, že to je kvůli toho, že si myslí, že jí je zima, když má třičtvrťáky. Mimochodem tady je ve 20°C všem zima, Mehak jela v kozačkách a v bundě a my v krátkém rukávu a mamka dokonce v krátkých kalhotách a takových lehkých větrajících botách.
Když jsme dojeli k jejich domu, tak jsme užasly. Vypadalo to jako nějaké sídlo. Není se co divit, mamka je advokátka a tatínek je "velké zvíře" na kraji. Se všemi jsme se přivítaly. I s jezevčíkem, které ho mají ve velké kleci u vchodu. J Mají i uklízečku, mladá holka, dokonce jsme dnes s ní oslavili i jejich 17 let. Popřáli jsme jí a každý jí dal jedno sousto dortu do pusy. Pak jsme měli předvečeři - kuře, smileys, něco zajímavého, kuřecí něco, nějaké placky a dort. My nevěděly, že je to předvečeře a najedly se. Daly jsme jim dárky, všichni byli nadšeni a šly jsme se koupat.
Když přišli s tím, že jestli nechceme něco k večeři, tak už jsme byly plné a nic nechtěly, ale daly jsme si alespoň sladký "kýr" - rýže, mlíko, cukr, ořechy, rozinky. Bylo to dobré J Pak nám přinesli nějaké dost divně chutnající sladkosti na míse ve tvaru muže a ženy v tradičním obleení Punjabu, kraje, ve kterém jsme. No a tak jsme zakončily náš den. Jo a na stropě jsou krásné hvězdičky, když usínáte a vypnete světlo tak svítí.

V autobuse

Jídlo - dort, smileys a kuře... další fotka kuřecí něco

sladký kýr... a další fotka - sladké nechutné něco. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Láká vás Indie?

Ano
Ne

Komentáře

1 Jejítko Jejítko | 13. prosince 2014 v 10:29 | Reagovat

za poslední 4 fotky jsem na tebe opravdu pyšná! :D měj se tam krásně Teri!! :)

2 Kolik Kolik | 17. června 2016 v 12:55 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.