Poslední den v Agře, cesta vlakem a Varanasi

21. prosince 2014 v 20:15 | Tereza Videnková |  Usafiri live
Další den po Taj Mahalu jsme měli jet z Agry do Varanasi nočním vlakem.


Ráno jsme se tedy sebraly a šly si koupit kuře v KFC a vzaly si ho na cestu. Znovu jsme pak daly kosti psům a šly se odhlásit z hotelu. Pak nás čekal již náš "cvičený" taxikář. Aby jste chápali, připomínal mi spíše tu malou opici z Noc v muzeu, kde se vždycky "zaškeřila", jakoby se smála, tak takhle nějak nepřirozeně to měl naučeno náš taxikář, který ani neuměl číst a neuměl ani číslice.
Vzal nás na Agra Fort, kde jsme šly na prohlídku. Upřímně nevím jak vám to popsat. Je to podobné jako Red Fort v Dillí, je tu hodně mramoru, nádvoří, důmyslných vodních okrasných systémů, spousta mramoru vykládaného polodrahokamy a tak dále. Upřímně to už je všechno na jedno brdo, ale co mě tady nejvíc zaujalo, byly veverky. Bylo jich tu stovky na každém stromě nejméně 5 veverek. Byly i dost ochočené a tak jsme rozbalily a rozlouskaly buráky a krmily je. Mám je natočené, jak se mi sápou na kamerku. Mám asi 100 záběrů a videí s veverkami, byla jsem z nich nadšená.
Pak jsme měli naplánováno večer západ slunce nad Taj Mahalem, ale to se moc uskutečnit nedalo, protože nebylo vidět přes mlhu slunce. Škoda. Pak nás už před 6. hodinou vezl řidič na vlakové nádraží, kde nám jel vlak až v 22:55, nicméně řidiči už se nechtělo a tak nás tam nechal, ačkoliv by nás měl správně posadit do vlaku. Nicméně ještě chtěl zpropitné za to, jak byl arogantní a vozil nás na místa, kde jsme jet nechtěly, mamku mu chtěla dát 100 rupíí, to se mu nelíbilo a tak jsme si řekly, ať si "chuchne". Zaplacený byl, tak co. I když to naše povinnost nebyla mu něco dávat a dokonce jsme mu 100 chtěly, tak byl na nás zlý a mumlal si něco pod fousem, tak jsme šly.
Tímto nepříjemným momentem to jen začalo. Nakonec měl kvůli mlze náš vlak zpoždění a my čekaly marně na vlak o několik hodin déle. Dokonce o 5 hodin déle a to jsme tu byly už o 5 hodin dříve. Seděly jsme tedy v restauraci. Pak nás už i z restaurace vyhodili a tak jsme se vecpaly do čekárny, kde jsme přečkaly zbytek. Vlak přijel v 5:00 a ačkoliv měl odjet za 5 minut, tak pak ještě stál další hodinu a čtvrt, tak se potom divme, že má zpoždění.
Těch 750 km do Varanasi prý máme stihnout za 12 hodin, nicméně jsme nakonec byli v cílové stanici až o půlnoci, protože vlak stál všude nejméně 20 minut a tak to byla moje nejdelší cesta vlakem. Taky jsem tu poprvé potkala šváby a nechtějte ani vědět, jak to vypadá v 3tí třídě vlaku. Naštěstí jsme měly druhou třídu. Ale i tak tu s námi cestovali šváby a já si jednou neodpustila zaječet, když jsem si s nimi poprvé "potykala". Celou cestu, jelikož jsme kuře snědly už na nádraží jsme žily o sušenkách a ovoci a byl to velice hladový den. Těšily jsme se do hotelu.
Na nádraží nás vyzvedl další arogantní řidič. Zavezl nás do hotelu a my konečně kráčely na pokoj po spoustě zapisování - odkud jsme přijely, kam pojedeme, proč tu jsme a další kraviny, na které se tu ptají všude a všude je také píšeme. Jenže na pokoji i po dlouhém odpouštění vody netekla teplá voda a byla tu zima. Protože tu prostě nemají utěsněné okna a venku je kolem 5ti °C. Takže hrozná noc.
Ráno jsem požádala o nějaký malý topič. Ano, celou dobu nám bylo říkáno, že za 5-15 min. Ale po 3 hodinách a 7 otázáních topič nikde. Taky jsem chtěla snídani, ale spletli to a přinesli nám místo černé kávy, černý čaj. Taky nám přinesli nejdřív omelety a po čtvrt hodině až tousty, takže omelety byly studené. Prostě líní "blbouni". Pak už mamka tedy to nevydržela a vynadala jim. Nakonec už k nám chodili po dvojicích, protože se báli. A také už se víc snaží.
Když jsme v 10 hodin vyrazily s naším novým arogantním řidičem na Ghaty ke Ganze, byla pořád mlha. No nevadí. Propluly jsme po Ganze loďkou, pustily kytičky se svíčkami a taky krmily racky z loďky. Pak nás zavezl ke Ghátu, kde mají Indové krematorium. Za den tu spálí až 300 mrtvých a jedno tělo trvá spálit 3 hodiny. To co jsme tu všechno viděly z vody se popsat nedá. Nicméně že by pálení lidského těla nějak bylo nepříjemné pro nos, se říct nedá, je to sice trochu sladší než normální kouř, ale je příjemnější a není tak štiplavý. Viděly jsme tu opravdu hodně. Ve vodě jsme zas viděly plavat mrtvolu v dálce a ještě kousek dál mrtvou krávu a mrtvé štěně. Pro slabé žaludky to opravdu tady všecko není. (víc se rozpisovat nebudu)
Pak jsme ještě náš "převozník" zavedl do jejich rodinného obchodu s látkami a koupily si nějaké té šátky z hedvábí, protože Varanasi je hlavní středisko hedvábí. Pak už jsme šly po svých. Opět nasedáme do taxíku a jedeme na chrámy - od Šivy, Hanumana, bůh ví čeho a pak ještě jsme zavítaly do muslimského Gheta, kde jsme si koupily hedvábí, mě na šaty. Pak už jedeme do Mc'Donaldu, kde jíme, protože se jinak nic tady jíst nedá, všecko je moc ostré a furt to jíst prostě nejde.
Pak jsme jely ještě jednou na loďce, tentokrát už to bylo v ceně a pluly jsme ještě s jedním chlápkem z Kalifornie a taky naším průvodcem. Už byla tma a začala ceremonie k poctě Šivy a matky Gangy. Znovu jsme pluli ke krematoriu. Tentokrát to už pro nás bylo zase jiné. Když všude okolo byly ohně a světla. Pustily jsme si po vodě další květinky se svíčkami a šly do hotelu.

V hotelu na nás měl konečně čekat ohřívač. Nečekal. Dostaly jsme akorát další peřiny. Dobrou noc.

Agra Fort

Veverky

Varanasi, Ganga
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Láká vás Indie?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.