První den v Indii

10. prosince 2014 v 15:46 | Tereza Videnková |  Usafiri live
Po dnešním příjezdu jsme bydleli do odpoledne u Mehak, v pokoji její kamarádky, protože její spolubydlící byla nemocná.

Osprchovaly jsme se studenou vodou a daly Mehak boty a mikuláše, mamka s Mehak popila sektu (ty malé lahve z letadla). A šly jsme spát. Teda mamka, já ne, já ještě psala blog. Ráno nás probudila kamarádka Mehak, která se dobývala na pokoj. Chtěla si vzít sešity, tak jsem jí otevřela, pak mi mamka řekla, že prý se sem dobýval někdo už dvě hodiny zpět, ale že jsem řekla, že se mi tam jít nechce, a pak se nechtělo mamce… :D
Mehak přišla a my začaly vstávat, bylo kolem 11 hodin dopoledne. Dostaly jsme snídani - toastový chleba s máslem a čaj s mlékem. Poprvé mi čaj s mlékem chutnal, je to výborné. Umyly jsme se, já si umyla vlasy - bylo to poprvé, co jsem u toho seděla na židličce a myla si je kýblem. Nemají sprchu, takže to bylo pro mě trochu obtížné, chce to hold trochu cviku s "polívačkou".
Pak jsme vyrazily s Mehak na okružní procházku po obchůdcích. Zašly jsme vyřídit indickou sim kartu. Koupily jsme si boty, daly ananas (který nám nabízeli posolený, což jsme odmítly…), koupily jedny náušnice a mamka si nechala namalovat henou ruku. Pak musela chodit v davech lidí se zdviženou rukou, aby jí to lidé nesetřeli.
Na ulicích tu potkáte kde koho, od prodavačů látek, šatů a šperků, po krejčí, žehliče (s kovovou starou žehličkou, kterou znají tak naše babičky…), nebo se tu setkáte se stádem krav, psíky ležícími všude, kde se dá. Ale pozor, ať vás nesrazí "uhulákaný" tuk-tuk, rikša, či normální auto (např.: škoda octavia, nebo Tata typu indigo). Je to tu prostě organizovaný chaos, který je navíc řízen opačně než v Česku.
Po návratu do hostelového pokoje Mehak, jsme se sebraly a s mamkou odjely tuk-tukem, který nám domluvila Mehak, do hotelu The Visaya. Našeho hotelu, určeného pro přepych a zaklimatizování se. Daly jsme si sem pouze zavazadla a šly jsme jíst. Bloudily po ulicích a nemohly najít ani jeden zatracený stánek. Musely jsme i přecházet 6ti proudovou cestu. Bylo to o život. Nakonec jsme skončily u stánku s tousty smažené v těstíčku, které byly s nevím čím, ale bylo to hodně pálivé, ale chutnalo to jako hodně pálivý chleba ve vajíčku - bylo to vlastně dobré, ale nesnědla jsem toho moc. A mamka začala slzet, když to zapila čajem s mlékem (který byl mimochodem výborný, vlastně lepší než kakao), ale byl moc horký. Bylo to však málo a měly jsme hlad, takže jsme se pomalu vzdalovaly od hotelu. Nakonec jsme vpluly do kavárny "Dřevěný dům", kde jsme si daly pečenou rýži a kuřecí pizzu si vzaly na hotel. Během tohoto, se už setmělo a my pospíchaly do hotelu.
V hotelu mě přešla chuť na nějakou pizzu, jelikož nám nejede wifi a nemůžeme si zavolat s taťkou v domluvený čas, ani nemůžu napsat svému milému, po kterém mi je smutno… Když jsme chtěly oběma napsat sms o tom, že nemáme wi-fi a já že nemám signál na mobilu, tak to odeslat nešlo, ani když máme plný signál na máminém telefonu. Nevíme tedy kde je chyba, nicméně mě to docela sere. V našem 5-ti hvězdičkovém hotelu jsme musely si nechat ještě vyměnit ručníky, jelikož nebyly vyprané. Ani nemáme jak zkontaktovat Mehak…

Je to tu opravdu síla a stáhnutou prdel mám skoro furt. Nicméně dnes jsme přežily i přecházení cesty a jízdu tuk-tukem. Snad přežijeme i dalších 38 dní. Pac a pusu, Terka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Láká vás Indie?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.