Dny před silvestrem, vlak a cesta do ráje.

10. ledna 2015 v 6:39 | Tereza Videnková |  Usafiri live
Posledních několik dní jsem nepsala… Nebylo moc co a nebyla jsem do toho zrovna hrr, abych něco psala.

Byla jsem znechucená jak debilitou indického systému, tak indických lidí. Upřímně chápu všechny atentátníky a lidi co to tady prostě s nervama nevydrží.
Z Varanasi jsme jeli vlakem. Samozřejmě měl zas zpoždění … Na nádraží jsme byly už po 1 odpoledne. Z nádraží měl jet vlak ve 14:55, ale jak je tady zvykem, nejel. Vlak přijel až večer. Aneb vítejte v Indii. Není divu, že už jsem tam po nástupišti chodila a nadávala, protože tohle fakt není normální… Chápu, že mají zimu, že mají mlhu, ale doprčic proč tolik zpoždění?! Další problém je evidentně v měnění času na tabuli, kde jsou všechny vlaky napsané. I když už bylo 8 hodin, tak na tabuli bylo napsáno že vlak přijel již v 7 hodin, přitom vlak nikde. Tak jsem je tam trochu seřvala a už najednou šel čas na tabuli změnit…. Haleluja, alespoň něco.
V Novém Dillí jsme měly být za 12 hodin. Nicméně vlak se zpožďoval dál. Bodejď by ne, když vlak jel pomaleji, než okolo jezdící lidi na kole… Vlastně je kupodivu, že jsme tam vůbec dojely. Místo 11 hodin ráno jsme byly v Dillí za tmy, kolem 6 večer. Chlapci, kteří s náma sdíleli ostatní místa vedle nás nám pak pomohli dostat se metrem na Main bazar, kde jsme už jely rikšou na hotel.
Pak jsme pár dní až do 29. se poflakovaly v Dillí. Zajely jsme na Qutab Minar a pořádně jedly v jedné nepálské restauraci. Byly jsme v křesťanském kostele a taky v chrámu Sikhů. Všude nás provedl jeden milý starší Sikha, který nás vozil tuktukem. Pak nás zavezl a pomohl nám i koupi bronzovou sochu, kterou jsme nechali zabalit a další den jsme ji poslali na místní poště.
Na poště je stejný bordel, jako všude tady. Když potřebují něco nalepit na daný balík, tak vám řeknnou ať si to tam nalepíte, ale lepidlo ani nic vám nedají a pošlou jinam, to jme začaly být nevrlé a nakonec nám lepidlo dal. Pak prej kopie pasu. Které si sám udělat nemohl a tak jsem musela jít do vedlejší ulice udělat fotokopie. Jak u kokotů. A když konečně máte všechno, tak vám řekne: "Mám přestávku na oběd" to nás vytočilo do ruda. Jo mimochodem předtím vypadal, že u toho vyřizování usíná. Snaha na nule. A pracovní morálka taky na nule. Prostě indický styl.
29. jsme vyjely na vlakové nádraží abychom jely do Goy, k moři. Vyjížděly jsme z první zastávky - Nizzamudin, ačkoliv z první, tak vlak měl stejně zpoždění 5 hodin a tak jsme vyjížděly večer v 7:30. Fakt na palici. No a nakonec jsme byly na nádraží Vasco de Gama v Goe se zpožděním 12 hodin. Dojely jsme za tmy a nemohly najít hotel. Nakonec jsme vzaly jeden z "levnějších" je zrovna 31. … před půlnocí a všude už jsou oslavy…
Další den jsme vyrazily brzy ráno na autobus do Margaa, odkud jsme chtěly do rybářské vesnice - na pláž Colva. Než nám však přijel autobus v Margau do Colvy, odchytl nás jeden křesťan - Nick a přemluvil nás, že má levné ubytování v Patnem beach. Souhlasily jsme a s Nickem jsme nasedly do autobusu směr Palolem beach a naše pláž Patnem. Autobusem jsme jeli zhruba hodinu a 15 min. Jeli jsme přes džungli a pozorovali políčka rýže a další věci. Byla jsem nadšená… Jen mamka vepředu byla v rozpacích, kam že to jedeme a že moře jsme ještě neviděly. Ale autobus nedbal na mamčino remcání a uháněl dál.
Po dlouhé cestě jsme zastavili v Čaudi. Už jsme se blížili. Teď ještě zajedeme na Palolem a pak už cestou zpět na Patnem beach, kde už jdeme vstříc sluníčku a teplé vodě. Ubytování nakonec nestálo slíbených 1000 ale 1500 rupií, ale nevadí, alespoň máme kde hlavu složit. Zaplatily jsme pobyt na 5 dní a rozloučily se s Nickem.

Začíná ta pravá relaxační dovolená …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Láká vás Indie?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
The world is a book and those who do not travel read only one page. - St.Augustyn
.